Legenda českého rocku se přijela podívat do Rýmařova na pozvání Jazzklubu při SVČ. A stálo to za to! Mišík si totiž s sebou přivezl i J. Olina Nejezchlebu a Petra Skoumala, který vystoupil na pódiu poprvé po mnoha letech studiové práce.
Koncert se po několika změnách (sál LŠU, malý sál SVČ?) konal v kině, které jediné spnilo nároky kapely na velikost pódia. Michal před koncertem říkal, že se v předpodeji udalo přes sedmdesát vstupenek a nakonec bylo v sále více než sto posluchačů. Na poměry Rýmařova poměrně slušná účast. Já jsem byl opět po několika měsících na kulturní akci v Rýmařově a setkání s mnoha známými lidmi, byť proběhlo třeba jen pozdravem a výměnou pár slov, bylo velmi příjemné.
Nejdřív zazpíval Nejezchleba písničky z nového alba Noční lov a dalo se to poslouchat. Má příjemný hlas, hudební postupy byly blízké Mišíkovi (jak by ne?). Kažým tónem muzikanti stvrzovali svou profesionalitu. Pak přišel na pódium Petr Skoumal - a selhal mu mikrofon. Skoumal technickou závadu při svém "premiérovém" vystoupení ironicky okomentoval s tím, že jiný by si to možná bral i osobně. A pak už spustili dřevní jazzové skladby z dob počátku spolupráce s Mišíkem. Zazněla i písnička o Vánocích a nákupním běsnění, o níž jsem si vždy myslel, že patří Burianovi.
Po přestávce nastoupil Vladimír Mišík a rozbalil to v plné parádě. Hrály se hodně nové skladby, tudíž jsem se moc nechytal, protože naposlouchané mám jen album Město z peřin. Ale styl je stále stejný a nové písničky jsou stále přístupné. Padla i slavná a trochu už profláknutá Variace na renesanční téma (Večenice). Došlo též na Špejchar blues, v kterémžto baru bylo podle slov Mišíkových i za bolševika otevřeno až do čtyř ráno, a kam se chodívali dořešit rozjeté pivní debaty. Mistr byl mírně indisponován. Na zpěvu to poznat nebylo, pouze tak, že si přihýbal z lahve minerálky teméř v každé pauze mezi slokami. Všichni účinkující nakonec sklidili zasloužený aplaus a sehráli jeden přídavek - skladbu v rytmu tance z oblasti kolem Missisipi (Pavel by mi poradil s názvem, který jsem okamžitě zapomněl) a jak jinak - vynikající.
Poznámka na okraj: Vstupné stálo 170 korun. Jak mi v přestávce říkal Honza, kapela si vzala 41 tisíc plus ubytování v Pradědu a jídlo pro 9 osob. Nemálo je nutno platit za podobná vystoupení, a město zkrátka musí hledat zdroje, aby alespoň párkrát za rok umožnilo lidem přístup ke kvalitní kultuře.
Youtube - Byl jsem dobrej
